Rychle - rychle - ještě rychleji . . .

                             . . . zdá se nám to jenom nám starším ?   Nebo je to všeobecný jev ?

                  Zprávy, rozhovory, hlasatelé  v rozhalasu a televizi se snaží o co nejrychlejší

mluvu, bez mezer mezi slovy i větami, nestačí se kolikrát ani nadechnout, zajíkají se a přebreptávají,  jako by je někdo nutil do soutěže, nebo závisely na tom jejich prémie.

                    Navozují tak mezi lidmi určitý druh nervozity, napěti  a  nepohody.

      Dnes již bylo včera,  dnes aby už bylo zítra,  něco nám uniká, je nutné držet  s tím běh !      Zamyšlení nad svým životem, nad vírou v Boha, kam směřuje můj život,  se jeví jako zdržující a nepotřebná věc,  která nepřináší žádný hmatatelný užítek. 

                     Lidstvo jako by uvolnilo brzdy na stále  příkřeji se svažující cestě do neznáma.

                                Třeba je to jen zdání staříka, který přestává držet krok.

                                                                     - - - + + + - - -