Jak lze jinak veřejně hovořit s občany , než pomocí tzv. sdělovacích prostředků, kterými jsou v současné době především ROZHLAS, TELEVIZE, TISK.
Samozřejmě, jsme mimo jiné po všech stránkách, i na mezinárodní úrovni, rozvinutý i demokratický národ , což v sobě nese i náboženskou svobodu.
Ale je zajímavé, že slovo "Bůh" se u nás jaksi nenosí a vypadá to spíše, že se za něho většina lidí, zejména tak zvaných .významných, v politice , vědě, a vůbec v jakémkoliv veřejném hovoru, spíše stydí.
Vždyť co to vlastně je "to" nebo "ten" Bůh ?
Ve školách, počínaje základními se o něm děti dozvědí většinou jen to, že se jedná o dávné povídky, nebo spíše pohádky.
V dnešním moderním , technicky rozvinutém světě, kdy chodíme po měsíci a naše rakety míří ke hvězdám a nikde jsme na toho Boha nenarazili, tak proč se o něm máme vlastně bavit.
Lidí, u nás, ale i v celém světě, kteří jsou ochotni věřit, že někdo jako Bůh existuje, stále ubývá a naše republika se snaží být v čele tohoto nevěreckého směru.
Ale je to svoboda a kam s ní dospějeme, to se dovíme až hrstka věřících bude stát u posledního kříže v našich bydlištích a u kostela s nápisem "VSUP ZAKÁZÁN - historicky chráněná stavba".
- - - + + + - - -
Církev jako instituce je pro mnohé nepřekonatelný problém, dokud nepoznají, že v církvi je fajn - většinou skrze nějakého člověka. O církvi se často mluví spíše negativně, nicméně poslední dobou v době koronavirové krize více vystupují na povrch i on-line církevní aktivity, skrz které se diví, že je církev pokrokovější, než školství.
Souhlasím
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.